V čem se podle mne pan Arestovič zásadně mýlí – a kde má pravdu? I pro historika východní Evropy věc složitá – ovšem též dílčím způsobem objasnitelná.

Pan Arestovič vypočítává pět národností, které podle něho vytvořily etnické složení současné Ukrajiny. Jsou to tyto národnosti – krymskotatarská, ruská, ukrajinská, židovská a polská. A právě zde se podle mne i podle historiků Zakarpatí (podle nás Podkarpatské Rusi) zásadně mýlí. Proč? Opomenul – ať již z politických nebo jiných důvodů – národnost rusínskou! A my se ptáme zcela oprávněně – kam zmizeli panu Arestoviči RUSÍNI? (Odhlédněme zde od mikroskupin jiných etnik – Rumunů, Arménů, Turků, etc.)

Existence rusínské národnosti je mimo veškerou pochybnost již celá staletí – pouze ji neuznávají nacionalisté Ukrajiny a současná ukrajinská moc. Rusínskou národnost v dějinách uznaly i okolní státy, byť neochotně a proti svým geopolitickým nárokům, jako Maďarsko, Rumunsko.

To jsou nepopiratelná historická fakta, a kdo chce, může si o tom přečíst například i mou knihu "Syn Karpat", kde je citována další obsáhlá historická, geografická a sociologická literatura (Syn Karpat, vyd. Jarošová Brno 2008, dostupná v Mor. zemské knihovně a knihovně Mor. zemského muzea v Brně, v Praze v Hlávkově nadání, k presenčnímu studiu). Stejně tak nalezne poučení v knihách rusínských historiků jako jsou D. Pop, V. Jovbak a u jiných.

Soustavné utajování a znevažování čili diskriminace Rusínů současnou Ukrajinou vyvolává nejen iredentistické tendence, ale i nároky Maďarska a Rumunska, slibujících Rusínům autonomii. Pak ovšem se k nárokům Polska a Ruska na určitá území Ukrajiny připojuje i Maďarsko a Rumunsko, což pan Arestovič ze své prognózy neoprávněně vytěsnil.

Přičemž z hlediska historického legitimismu by na Podkarpatskou Rus mělo bývalo nároky i Československo, kdyby nebylo zničeno tzv. rozdělením, de facto rozbitím. Ale v reálné historii kdyby neplatí.

Takže v současné hře o území Ukrajiny zůstávají Polsko, Uhry a Rumunsko. (Odhlížíme zde od Běloruska, jež zachovává rozumné přístupy k otázce.)

Co pan Arestovič vidí v perspektivě Ukrajiny reálně, pravdivě? Především v okolnosti, že při vytvoření etnicky monolitního státu přijde Ukrajina reálně o části dosavadního území – což je nepochybný fakt. Ovšem na druhé straně nesprávně uvádí jako příklad Polsko, které prý přišlo o 59 procent svého území. Pan Arestovič ovšem neuvádí žádný historický příklad, jako územní změny po vytyčení Curzonovy linie po I. světové válce, a neuvádí ani "ziemie otzyskane" získané poválečným záborem po II. světové válce.

Čili rýsuje se tu perspektiva (zatím jen in spe!), že Ukrajina definitivně ztrácí nejen Krym, ale i jižní černomořské pobřeží, a stane se státem vnitrozemským – jako Česko, Slovensko, nebo Srbsko, odtržené od Černé Hory, uvedu–li pouze určité slovanské země.

Dále se pan Arestovič mýlí v tezi o budování "multikulturního státu". Po takové válce, jež z občanské války vyústila v proxy válku zatím evropských rozměrů?? Podle mne ani omylem.

Etnická zášť, vzniklá a prohloubená podle mne jednoznačně z viny Západu a vlastní ukrajinské vlády, nepomine ani po skončení války. Naopak – potáhne se celé další generace, které nezapomenou na své oběti, tak jako antifašisté Evropy na rozdíl od svým vládnoucích tříd dodnes nezapomínají na zvěrstva a oběti Velkoněmeckého Reichu.

Zločiny totiž nejsou národnostně nehmotné! I to podle mne je a bude jeden z hnusných výsledků dnešní války na Ukrajině. Budoucí "multikulturalismus" Ukrajiny podle mne je nevratně zničen v samém zárodku.

Nakonec připomeňme správný postřeh pana Arestoviče v tom smyslu, že Ukrajina i po skončení války bude prožívat éru daleko těžší, nežli byla samotná apokalypsa války. Tím nemám na zřeteli pouze obtíže obnovy totálně zničené země. Mám na mysli – a to má zjevně na mysli i pan Arestovič – nevratné škody vzniklé absolutními poválečnými traumaty obyvatel. Traumaty, která budou trvat celá desetiletí, traumaty, která vedla a ještě povedou k vylidňování země , další emigraci ze země, spálené zevně i uvnitř lidu. Alespoň k částečné nápravě budou třeba celá dlouhá desetiletí nejen hmotné, ale zejména duchovní obnovy lidu, který se bude muset zbavit mocenských imperialismů a upírství banderismu a přidružených fašismů svého typu.

Přál bych Ukrajincům, aby se jim to jednou zdařilo, a aby se navrátili do rodiny slovanských států bez převažujícího záští a agresí minulosti. Bude to však nesmírně obtížné, právě tak, jak je to dnes stejně obtížné po otřesném zločineckém rozbití Jugoslavie Západem, zejména Německem a USA, a po uloupení Kosova. Což platí i pro jiné státy, dnes pomoci mefistofelského Západu rozeštvávaných až k etnickým sebevraždám...I právě proto je tak důležitý MÍR pro oba účastníky bratrovražedné války.

MÍR co nejrychlejší a nejtrvalejší. MÍR, který vylučuje vojenskou angažovanost třetích stran, a zejména vylučující válečnickou angažovanost současné americké administrativy.